Koncem 19. a začátkem 20. století doznala lidská společnost nesmírných kvalitativních a kvantitativních změn ve všech oblastech – politické, společensko-kulturní a zejména hospodářské. Rychlý rozvoj společnosti se ve svých kladech i záporech odrazil v lidském životě. Svůj odraz našel rychlý vývoj i v poštovním provozu. Enormně vzrostl počet přepravovaných zásilek. Rozšířil se i počet poštovních služeb.
Náhle se vyskytla logicky nutná potřeba řešit vzniklý stav a přizpůsobit se mu. Držet s ním krok. Vznikla potřeba vytvořit moderní prostředek, který by racionálně urychlil poštovní provoz, uspořil zároveň čas nutný na zpracování zásilek a hlavně odpovídal danému stupni vývoje lidské společnosti.
Na různých místech naší zeměkoule – nezávisle na sobě – se začaly objevovat zprvu nesmělé, později odvážné pokusy odstranit existující a vzrůstající nedostatky tehdejšího provozu pošt Jedním z mnoha východisek byl stroj, který společně s dosavadními prostředky vyplácení (poštovní známky) či nově se rodící prostředky (razítkovací stroje) pomohl řešit daný stav.
Byl vynalezen výplatní stroj. Jeho otisky spojily vše potřebné: denní poštovní razítko, výplatní razítko a později v průběhu doby i označení oprávněného uživatele. Je zcela pochopitelné, že první pokusy nebyly takto dokonalé či ideální. Navíc se na tento stroj od samého začátku kladl další požadavek – zúčtování poštovních poplatků.
Netrvalo dlouho a k novému způsobu vyplácení poštovních zásilek pomocí výplatního stroje se spontánně přihlásila celá řada zemí. Výplatní stroje se v praxi vžily natolik, že Světová poštovní unie na svých kongresech v Madridu (v roce 1920) a zejména ve Stockholmu (v roce 1924) uzákonila výplatní stroj jako další prostředek vyplácení poštovních zásilek (smlouva a úmluvy byly podepsány 28.8.1924).
V průběhu let se výplatní stroje v poštovním provozu vžily a dnes prakticky neexistuje žádná země na světe, která by je nepoužívala. Výplatní stroje doznaly mnoha konstrukčních změn. Objevily se u firem, institucí, organizací. Začaly se zavádět i na přepážky pošt. Připomínají si různá výročí, příležitosti a stávají se čím déle, tím více propagačním prostředkem. Masově se využívá jejich výhod pro různé druhy zásilek. Objevují se v mechanismech samoobslužných automatů pro podávání zásilek různého druhu.
Ukázalo se a stále se potvrzuje, že tento způsob vyplácení poštovních zásilek se dokonale v poštovním provozu vžil a že je i nadále perspektivní.
Leiš Ivan, Výplatní otisky (příručka), 1981-1983