Výplatní otisk používaný pro orážení poštovních průvodek, který obsahuje dvě denní razítka, z nichž levé svou polohou zasahuje do levé části průvodky (starého typu) do místa pro umístění razítka podací pošty. V některých případech použity i pro orážení listovních zásilek. Výplatní stroje pro tento účel jsou upravovány z výplatních strojů Francotyp a ojediněle i Pitney-Bowes.

Jasně červená barva zásadně stanovená pro jakýkoli výplatní otisk ve smyslu Světového poštovního kongresu (UPU). Výjimkami jednak bylo použití modré barvy pro vyplácení novinových zásilek ve 40. letech 20. století (během Protektorátu Čechy a Morava a v období po 2. sv. válce při používání výplatního otisku s razítkem ve tvaru „motýlka“, jednak použití fialové barvy otisků automatů na doporučené zásilky (umístěných v 70. a 80. letech 20. století na některých čs. poštách – Praha 6, Ostrava, Žilina aj.). Jiná barva výplatního otisku je vždy způsobena zásahem uživatele, který vede ke vzniku různých barevných mutací (chybotisků).

Údaje obvykle umístěné v denním razítku v pořadí DEN/MĚSÍC/ROK – výjimečně HODINA eventuálně MINUTY. Den a rok jsou u nás vždy provedeny arabskými číslicemi. K vyjádření měsíce bývá kromě arabských číslic použito i číslic římských. Jsou známy případy i zkratkovitého slovního vyjádření a to nejen v našich jazycích, ale i ve verzi německé a anglické. Hodinový údaj se ojediněle vyskytl v prostoru mezi denním a výplatním razítkem (soustava SATAS). Ojediněle bylo i automatické nastavování času otisku po 15 minutách u elektronického stroje FRAMA (pošta Praha 5).

Razítko se vyskytuje u většiny výplatních strojů. V minulosti tomu tak nebylo a jeho funkci zastupovaly poštovní denní razítka (viz např. švýcarské či belgické výplatní otisky). Jedná se o část výplatního otisku vyznačující obvod podávací pošty a časové údaje použití otisku. Vzniká otisknutím jednak pevné části (nejčastěji kruhového vzhledu) s názvem pošty (po roce 1973 i s PSČ) a případně i různými grafickými symboly, jednak z pohyblivé části (datumu v pořadí DEN/MĚSÍC/ROK eventuálně HODINA či MINUTA. V historickém vývoji je známo u nás razítko jednokruhové nebo dvoukruhové. Ojediněle se však vyskytují i anomální, obdélníkové tvary či razítka bez grafického ohraničení.

Denní razítko ve tvaru mezikruží tvořeného dvěma kružnicemi. Tento tvar byl pro výplatní otisk nařízen na základě rozhodnutí ministerstva pošt z 17.12.1946 (Věstník ministerstva pošt č. 62). Existuje několik variant lišících se šíří a souvislostí mezikruží a přítomností či nepřítomností tzv. můstku (vodorovný čar oddělujících datumové údaje).

Výplatní stroj, u kterého není nastavování měnitelných údajů i vlastní provoz prováděn mechanicky, ale pomocí elektronického zařízení, které je součástí stroje samého. U některých modelů je nastavování časových údajů prováděno automaticky, nezávisle na obsluze.

Eseje jsou otisky výplatních strojů, které nebyly poštovní správou uznány k vyplácení poštovních zásilek. Hodnota esejí může být buď nulová anebo s hodnotou (odpovídající poštovním sazbám či libovolným skutečnostem). Tyto výplatní otisky se buď objeví (ve změněném či stejném vzhledu) v poštovním provozu anebo zaniknou.

Všeobecně vžitý termín pro správný termín „štoček oprávněného uživatele výplatního otisku“.

Obecně vžitý termín pro výplatní otisk tzv. oprávněného uživatele (jiných subjektů než pošt jako jsou různé firmy, družstva, podniky, organizace, instituce a další soukromé subjekty.)

Výplatní otisk, v jehož některé části došlo k mylnému údaji. Mohou tak být postiženy všechny části otisku (např. chybná transkripce slov, chybné PSČ apod.). Zvláštní skupinu tvoří barevné chybotisky vzniklé použitím nesprávné barvy (jiné než povolené červené) v poštovním provozu.

Omezení plochy denního razítka jednou kružnicí. Tento tvar je používán na území Československa od zavedení výplatních otisků v poštovním provozu od roku 1926 (platilo oficiálně až do roku 1948, kdy mělo být postupně v letech 1946-1948 nahrazeno denním razítkem dvoukruhovým). Výjimečně se setkáváme s jednokruhovými denními razítky i v současnosti (což je v rozporu s nařízením a normou).

Výplatní stroj, jehož konstrukční prvky jej odlišují od ostatních výplatních strojů. V případě modelů jednoho výrobce mohou být otisky vzhledově stejné.

Výplatní otisk s nulovou hodnotou výplatních číslic. Může se jednat o esej, zkušební otisk pořízený uživatelem, kontrolními orgány pošty a organizací provádějící údržbu výplatního stroje, předváděcí otisk výrobce (veletrhy apod.) V poštovním provozu může být nulový otisk použit dle předpisů k oražení odpovědní zásilky v době platnosti dvojitých celinových dopisnic. Později pak v kombinaci s otiskem správné výplatní hodnoty při opravě chybně vyznačeného data. V rozporu s předpisy bývá někdy použit na poštách jako náhrada za ruční či strojové denní razítko (při znehodnocování poštovních známek).

U speciálních výplatních strojů umožňujících příjem doporučených zásilek je vkomponováno písmeno „R“ a pořadové číslo zásilky do vlastního otisku, případně i do otisku potvrzující její příjem. Umístění obrazce je řešeno různými výrobci individuálním způsobem.

Právní subjekt si může zakoupit výplatní stroj u pověřené organizace. Svolením pošty k jeho užívání se pak stává oprávněným uživatelem výplatního stroje. Jeho označení bývá zpravidla součástí výplatního stroje.

V čs. poštovním provozu zkušebně zavedeny v roce 1973 (pošta Praha 6), v letech 1980/1981 (pošty Žilina, Ostrava, Povážská Bystrica) a v letech 1985/1986 (pošta Náchod 1) samoobslužné automaty pro příjem tuzemských doporučených zásilek, které byly zkonstruovány v výzkumném ústavu spojů v Praze a provozní laboratoři Ředitelství spojů v Žilině. Jsou charakteristické svou fialovou barvou, přítomností R-obrazce a doprovázejí je v provozu speciální podací lístky, na nichž došlo k otištění obrazce vzhledově podobného výplatního otisku.

Otisky speciálních modelů výplatních strojů (Hasler a Francotyp-Taxograph) obsluhovaných pracovníky pošty, které obsahují R-obrazec s pořadovým číslem doporučené zásilky. Výplatní stroj HASLER tohoto modelu byl vůbec prvním výplatním strojem použitým v čs. poštovním provozu na čs. poštách (1946 na poště Praha 1). Později použity i na ostatních poštách (Brno apod.) Na poště Praha 5 použitý model Francotyp-Taxograph umožňoval rozlišovat i druh podané doporučené zásilky.

V praxi se nesprávně označuje jako firemní štoček. Tento údaj je stabilně zabudován a pomáhá identifikovat uživatele výplatního stroje. Vyskytuje se zejména u těch strojů, které patří firmě, podnikům, institucím či organizacím. Označení se objevuje i u poštovních výplatních strojů (nejčastěji propaguje určitou událost či připomíná určitou skutečnost anebo propaguje činnost či službu pošty). Na tomto místě uživatelé využívají možnost sdělit veřejnosti i různé reklamní údaje.

Důležité závazné pokyny uživatelům výplatních strojů v poštovním provozu. Jsou významnou součástí pro práci sběratele a vystavovatele otisků výplatních strojů.

Otisk, který při stejném typu výplatního otisku, se liší polohou (či existencí) pořadového čísla. Nebo odchylkami denního razítka tak, jak byl v průběhu času požadavek na tvar a obsahovou náplň toho razítka měněn. A nebo polohou (či existencí) pořadového čísla otisku.

Je to čtyřmístné, automaticky měněné číslo, udávající pořadové číslo otisku. Po roce 1945 není tento údaj poštovní správou požadován. Přítomnost a poloha tohoto čísla je důležitým typologicky identifikačním znakem.

Ve výplatním otisku na území Československa po zavedení PSČ (v roce 1973) se v poštovním provozu postupně objevují tato čísla v denním razítku výplatního otisku před názvem pošty (výjimečně jsou známy případy nesprávného umístění za názvem pošty, v dolní části denního razítka či případy asymetrického umístění). Rovněž jsou registrovány chybná PSČ – chybotisky. Dále se PSČ ve výplatním otisku objevují na místě označení oprávněného uživatele. V případě, že uživateli je přiděleno PSČ, nesouhlasí s PSČ denního razítka.

Výplatní otisk obsahující v místě určeném pro umístění označení oprávněného uživatele text osvětového zaměření. Většina propagačních výplatních otisků bývá použita ve sféře provozu pošt (propagace správného psaní adres, placení inkasa apod.).

Výplatní otisk obsahující text připomínající a oslavující významnou událost. Podle vzájemného vztahu uživatele výplatního stroje a charakteru příležitostného označení (štočku) můžeme příležitostné výplatní otisky dělit do těchto kategorií:

1. Příležitostné výplatní otisky uživatelů vlastnících výplatní stroj,
   • námětově oslavující či připomínající události širšího společenského významu,
   • námětově oslavující výročí či událost týkající se uživatele samotného.
2. Příležitostné výplatní otisky vzniklé v případě přechodného zapůjčení stroje uživateli,
3. Příležitostné výplatní otisky vzniklé zamontováním příležitostného označení do výplatního stroje pošty a používaného u poštovních přepážek.

Grafické znaménko, číslice anebo písmeno umístěné v denním razítku a splňující ozdobnou funkci či blíže charakterizující použitý výplatní stroj (např. pořadové číslo stroje téhož uživatele). Nejstarším tvarem grafického znaménka jsou různotvaré hvězdičky a křížky v počtu 1-3 ks, které jsou většinou rozmístěny v dolní části mezikruží dvoukruhových denních razítek. Rozlišovací číslice a písmena umístěná osově ve spodní části denního razítka, často v kombinaci s grafickými symboly. Výjimečně umístěna ve spodní kruhové úseči mezi můstkem denního razítka a kružnicí.

Soustava výplatních strojů je odlišné uspořádání konstrukce, vyvinuté různými firmami. Základem soustavy bývá zpravidla vkládání výplatních proužků (např. Francotyp) nebo nastavení mechanizmu na určitou hodnotu předplatného (např. Postalia). Soustavy se mohou od sebe navzájem lišit i jinými znaky. V rámci soustavy může být vyvinuto několik modelů výplatních strojů.

Výplatní otisky na našem území používaly v historickém vývoji od roku 1926 dva druhy výplatních razítek (pokud pomineme výplatní razítko používané na odstoupených územích Československa v letech 1938-1945 – tzv. říšské razítko s německou orlicí). Od roku 1926 do 1948 (jsou známy i pozdější použití – zatím až v roce 1951) bylo používáno výplatní razítko ve tvaru stylizovaného „motýlka“ (dle úředních údajů „větrné růžice“). Od přechodného období 1946-1948 do současnosti mělo výplatní razítko tvar „pseudoznámky“ (tj. zoubkovaného obdélníku). Velikost a tvar obdélníku se u jednotlivých strojů liší. Rozdílný je i charakter zoubkování. Ojediněle bylo v rozporu s předpisy používáno výplatní razítko „motýlek“ i po roce 1948. Ojedinělý je i výskyt v rozporu s předpisy vodorovně šrafované plochy bez udání názvu státu u poštovních výplatních strojů Pitney-Bowes 6300 u pošt Mladá Boleslav 3 a Olomouc 2.

Otisk, jehož základní vzhledové znaky jsou dány předpisy předepisujícími generální tvar výplatního razítka a faktory vyplývajícími z konstrukčního uspořádání výplatního stroje (vzájemná poloha výplatního a denního razítka).

Otisk s odchylkou v některé části otisku, kterou bylo nutné provést z důvodu požadavku uživatele a nebo opravy či úpravy některé funkční části orážecího mechanismu projevující se na vzhledu otisku po jeho předcházejícím poškození či zastarání.

Skutečnost. kdy v některé části výplatního otisku je kromě češtiny či slovenštiny či rusínštiny použito i některého jiného jazyka. Před 2. sv. válkou častý případ v oblastech s národnostními menšinami, kdy v denním razítku je název pošty uveden dvojjazyčně.. V případech firemních a propagačních označení či v názvech zahraničních subjektů jsou známy (i v současnosti) případy textu buď výlučně či v kombinaci i případy použití dalších cizích jazyků. Zvláštním případem jsou předváděcí otisky firem vyrábějících výplatní stroje zhotovené na našem území. V letech 1939-1945 (a v některých případech dále) se text denního/výplatního razítka a někdy i označení uživatele povinně zdvojoval.

Obsluhou výplatního stroje nastavovatelné číslice vyznačující vyplácené částky. V našem poštovním provozu byly dosud použity troj-, čtyř-, a pětimístné stroje umožňující nastavení maximálních hodnot 9,99; 99,99 a 999,99. Výplatní číslice v řádech hodnotově nevyznačených jsou zastoupeny buď nulou („0“) nebo grafickým znaménkem nejrůznějších tvarů a velikostí.

Otisk výplatního stroje je zpravidla v červené barvě na poštovních zásilkách, průvodkách nebo jiných poštovních dokladech. Výplatní otisk tvoří:

• výplatní razítko
• denní razítko
• označení oprávněného uživatele výplatního stroje
• další údaje (pořadové číslo otisku, druh odesílané zásilky, propagační či příležitostný text)

Výplatní otisk byl oficiálně uznán a do poštovního provozu světa zaveden na základě rozhodnutí Světového poštovního kongresu ve Stockholmu dne 28.8.1924, i když prvně uznaný otisk na světě vyplácel zásilky podstatně dříve (v Oslu od 15.6.1903 do 2.1.1905).
Popis výplatního otisku a jeho náležitosti najdete zde.

Výplatní stroje na poštách začaly být v poštovním provozu zaváděny ve 4. čtvrtletí roku 1946 na základě rozhodnutí ministerstva pošt oznámeném ve Věstníku ministerstva pošt č. 54 z 29.10.1946. Výplatní otisk pošty obsahuje (s výjimkou propagačních a příležitostných výplatních otisků) výlučně denní a výplatní razítko. Výjimkou jsou např. výplatní stroje ryze speciálního zaměření, které mohou obsahovat i další údaje (např. R-obrazec apod.) Ve velmi ojedinělých případech jsou známy případy použití jednokruhového denního razítka. S výjimkou prvního výplatního stroje Hasler na poště Praha 1 obsahujícího výplatní razítko ve tvaru „motýlka“, mají všechny ostatní otisky pošt výplatní razítko ve tvaru „pseudoznámky“. Zcela výjimečně je i ponechání pořadového čísla otisku u poštovního výplatního stroje Francotyp.

Některé modely výplatních strojů umožňují otištění výplatního otisku na strojem vydaný speciální pásek s lepem umožňující jeho nalepení na objemnější zásilky. Pásek je následně oddělitelný pomocí perforace či odříznutím. V Československu známu u výplatních strojů Satas, Frama, Postalia-Automatic a Pitney-Bowes. Tyto případy však nelze zaměňovat s případy, kdy výplatní otisk je uživatelem otištěn na samolepku, papírovou či lepící pásku a následně nalepen na zásilku.

Zvláštní druh poštovní ceniny z tuhého papíru, který se vkládá do výplatního stroje a slouží ke kontrole správného zúčtování částky vyplacené výplatními stroji Francotyp.

Je nejdůležitější částí otisku, vyznačuje hodnotu příslušné zásilky jako pohyblivou součást otisku. Výplatní razítko má neměnné údaje, kterými je název státu či země (případně poštovní správy, kde je stát registrován ke své funkci a k vyplácení zásilek). Má různé tvary podle místních zvyklostí příslušné země (od tvaru “motýlka” či větné růžice k obdélníku ve tvaru zoubkované „pseudoznámky“ s krátkým přerušením během okupace ve tvaru obdélníka podle říšského vzoru). Výplatní razítko je základním kritériem, na jehož konstrukci lze ukázat vývoj výplatního razítka tak, jak na celý výplatní stroj měl vliv rozvoj techniky.

Stroj, jehož výplatní otisky je možné automaticky zapravovat nebo zaúčtovat poštovní poplatky. Je zařízen na vkládání výplatních proužků nebo na nastavení počitadla (uvnitř stroje) na určitou hodnotu předplaceného výplatného. Od výplatního stroje je nutné při sběratelské praxi odlišit orážecí stroje a jejich otisky a otisky tzv. permitů apod. První stroj v Československu byl výplatní stroj, který byl uveden do provozu v budově Živnostenské banky dne 16.9.1926 (výplatní stroj Francotyp-Anker).

Jeden z charakteristických prvků vzhledu výplatního otisku, který umožňuje ve většině případů pomoc identifikovat výrobce výplatního stroje či typ otisku.

Výplatní otisk ze stroje upraveného zásahem do jeho některých částí tak, aby vzhled otisku odpovídal změněným (historickým, společenským apod.) poměrům a okolnostem. Zásahy mohou postihnout všechny jeho tři hlavní části: výplatní razítko (odstranění názvu státu), denní razítko (odstranění nežádoucího názvu pošty v některém jazyce), označení oprávněného uživatele (odstranění nevhodné či nepřípustné textové části). Na našem území došlo ke znárodňování v roce 1938, dále v průběhu let 1939-1945 (odstraňování či potlačování českých textů), dále v roce 1945 (odstraňování německých textů).

Výplatní otisky jednotlivých výrobců se liší provedením „pseudoznámky“ výplatního razítka. U výplatních strojů Francotyp je počet pseudozoubků na šířku výplatního razítka typologickým hlediskem pro odlišení variant.