Předchůdci výplatních otisků a odlišení od ostatních otisků
Brzo po zavedení poštovních známek v roce 1840 v Anglii se objevilo ve světě několik pokusů o zavedení paralelního způsobu vyplácení. A to pomocí nejrůznějších mechanických prostředků. Poštovní známka byla sice v poštovní historii znatelným pokrokem. Ale začalo se ukazovat, že pro objemnější a početnější zásilky tento způsob nevyhovuje. Začaly se množit pokusy o sloučení obou úkonů:
- oražení hodnoty (znaku o zaplacení poštovného),
- a současně registrace poštovného.
Později se připojily další nutnosti – současné vyznačení data odeslání formou denního razítka výplatního otisku a odesilatele – uživatele výplatního stroje.
Počátky techto pokusů jsou zahaleny tmou a dohady. Přesto se odborná světová veřejnost shodla na tom, že vůbec první inovátor této myšlenky byl Carl Busch z Paříže. Tento muž registroval v Británii v roce 1884 (!) patent na aparát otiskující a zároveň registrující známky. Pokus však přišel velmi brzo a obchodní metody podniků nebyly na tento věk „mechanismů“ připraveny. Malá firmy nebyly ochotné financovat výrobu a nákup těchto strojů. Bylo nutné si ještě počkat.
Další pokusy
Další konkrétnější pokusy byly zaznamenány v srpnu roku 1900. V hale Hlavní pošty v Kristiánii v Norsku byl 24. srpna 1900 instalován stroj na mince, jehož otisky byly považovány jako potvrzení za předplacené poštovné. Otisk (pro 5 øre zelený, pro 10 øre červený) obsahoval zkratku „Chra“ (pro Christianii) a poštovní trubku s hodnotou uvedenou v rukověti trubky. Autorem byl Chr. A. Kahrs.
O tři roky později na stejném místě (v Kristiánii) byl použit vynález norského malíře Karla Uchermanna. O tom více v další části.
Zdroj obrázku:
https://en.wikibooks.org/wiki/International_Postage_Meter_Stamp_Catalog/Norway