Historie používání výplatních strojů v Československu je nerozlučně spjata s značkou FRANCOTYP G.m.b.H. Berlin. Výplatní stroje s touto značkou se začaly současně vyrábět u dvou firem: Anker Werke A.G. Bielefeld a Bafra A.G. Berlin v roce 1923. V poštovním provozu u nás se objevily tyto stroje v druhé polovině roku 1926. Přes dlouhý čas používání těchto výplatních strojů nelze považovat typologii otisků za uzavřenou.
Jaké jsou tedy tyto důvody?
- mnohaletá pauza v organizovaném sbírání a shromažďování poznatků;
- časté zásahy do mechanismu strojů a nahrazování jednotlivých částí náhradními díly od různých modelů nebo díly vyrobenými u nás;
- provoz si nevyžádal jednoznačnou identifikaci strojů přímo v otisku.
Zásady pro typologické dělení československých výplatních otisků začal prosazovat RNDr. M. Bouška (viz Filatelie 1977, č. 14-16). Systém je všeobecně znám z Katalogu výplatních otisků z území Československa (1926-1939, resp. 1945-1948) autorů dr. M. Boušky a ing. I. Leiše (Filatelie 1979, resp 1983).
Základní kategorie znaků VO:
- Základní charakter VO je dán konstrukcí výplatního stroje. To znamená, že aplikace poštovního předpisu nebo potřeba uživatele se na vzhledu VO projeví pouze v rámci možností základní konstrukce stroje a charakteristické znaky daného konkrétního modelu zůstanou.
- Další kategorie znaků je dána rytinou nebo odlitky jednotlivých vyměnitelných částí, které jsou provedeny výrobcem výplatního stroje.
- Třetí kategorie vzniká v průběhu provozu (změny uživatelů, opotřebení, náhrada opotřebených nebo porouchaných dílů).
Pokud rozdělíme celé období používání výplatních strojů na jednotlivé úseky charakterizované předpisy pro vzhled VO, potom v každém tomto úseku můžeme pokračovat v dělení podle výše uvedených kategorií znaků. Znaky první kategorie se promítají do všech úseků a znaky druhé ve spojení s první kategorií dávají charakteristické představitele pro daný úsek.
Věnujme se nyní jednotlivým modelům výplatních strojů, pokud se liší uspořádáním orážecích částí. Do našeho poštovního provozu se postupně dostaly tyto modely Francotyp:
Francotyp A
Francotyp B (B1, B2, B3, B4)
Francotyp C (CA, CB, CE, Cc [CM] a Cc 6000)
Francotyp D (model označený jako AN)
Výskyt některých je pouze ojedinělý, protože se k nám dostaly buď přímým nákupem uživatele u výrobce nebo konfiskací strojů po skončení 2. sv. války (ty byly instalovány během let 1938-1945 na území tzv. Sudet).
Toto označování modelů je nutno chápat z hlediska sběratele a vždy je nutné vysvětlení jednotlivých označení. V zahraničí je totiž používáno různé označování modelů výrobcem; to ovšem často zahrnuje konstrukční odlišnosti nemající vliv na vzhled otisku.
Základním rozlišovacím znakem je vzdálenost středů VR a DR (uváděné vzdálenosti je nutno brát jako ideální, jelikož způsob otiskování zahrnuje několik faktorů ovlivňujících tuto vzdálenost v rozmezí až ±1 mm). V Německu, v zemi výrobce, je dalším velice užitečným znakem tvar výplatních číslic, jelikož na rytí nebo přípravě forem pro číslice se podílelo více lidí, kteří jim vtiskli osobitý tvar. Je pravděpodobné, že mezi výrobci a firmou B. Jarolímek, která se v Československu zastupovala, došlo k dohodě o speciálním tvaru výplatních číslic. Výplatní číslice používané ve strojích na našem území nejsou známy v jiných zemích.
Zdroj:
Luděk Janů, K typologii čs. výplatních strojů Francotyp,
Filatelie 20/1989, str. 622-623